Jednoduché tvary, ryzí materiály, dostatek světla a promyšlené detaily. Tím vším vás nadchne interiér pražského bytu ze 70. let naší Bonami manažerky Karol.
Inspirujte se jejím osobitým stylem a tipy, jak na domov v minimalistickém stylu.
Byt jsem si pořídila před osmi lety. První roky se ale neobešly bez kompromisů. Takže jsem se po nějaké době pustila do větší rekonstrukce. Naštěstí jsem nemusela měnit dispozici. A protože jsou pro mě důležité kvalitní podlahy, dveře a kuchyně, padly úspory nejprve na ně. Chvíli jsem se pak spokojila jen se základním vybavením a až postupně přibýval další nábytek a doplňky.
Při koupi bytu jsem ještě jasnou představu neměla, zařizovala jsem jej za běhu. Pouze jsem věděla, že nechci interiér utvářet podle toho, kde bude televize.
I když jsem perfekcionista, nemyslím si, že bych byla dobrý „dolaďovač”. Sice mě baví vymýšlet, jaký zvolit polštář a doplňky, ale za svou silnou stránku to nepovažuji. Navíc mám tendenci upnout se na určitý materiál a barvu. V tom se musím hlídat.
Minimalistické bydlení s prvky scandi stylu a žádný fake. Nemám ráda napodobeniny. Na to jsem hodně citlivá. Potrpím si na opravdovost materiálů. Takže vše, co vypadá jako dřevo, skutečně dřevo je.
Snažila jsem se o to, aby interiér respektoval vzhled bytového domu ze 70. let. Zároveň jsem tuto estetiku chtěla nábytkem a doplňky posunout dál. Dalším důležitým aspektem byla i flexibilita. Jednotlivé kousky proto musely být nejen krásné, ale i praktické. Takže rozkládací stůl a pohovka byly jasnou volbou.
Nejraději trávím čas právě u jídelního stolu. S dobrým jídlem, přáteli a rodinou. A protože je stůl rozkládací, vejde se k němu pohodlně i devět lidí.
Při navrhování kuchyně jsem udělala kompromisy, které mě zpětně mrzí. Prioritou byly čisté linie, ale ne všude se tomu povedlo dostát.
Hodně cestuji, proto se ráda obklopuji věcmi, které mi tyto zážitky připomínají. Některé jsou uklizené v garáži a čekají na svůj čas, některé jsou už hrdě vystavené. Jako třeba plakáty z Vietnamu, mnichovské galerie, berlínského squatu nebo zvětšenina fotky ze Srí Lanky, ale i košíky z Gambie či prkénka z Porta.
Pořád něco měním. Byt tak vlastně není nikdy hotov. Ale jde zpravidla o drobnosti. Pouze v ložnici ještě plánuji větší úpravy.
Dostatkem světla. Toužila jsem po bytě, kde bude obývák orientovaný na západ a ložnice na východ. Tady je to naopak, a přesto je byt prosvětlený. To mě dostalo. Zásluhu na tom má i předchozí majitel. Rozšířil koupelnu na úkor kuchyně a stěnu mezi místnostmi osadil luxferami. Což byl super nápad. Nejenže je díky tomu v koupelně dostatek denního světla, ale je to i zajímavý interiérový prvek.
Nejdřív bych si asi dopřála byt nebo dům s pořádnou terasou, na kterou by se vešel velký jídelní stůl.
Hmmm, jsem manažerka pohovek, ne? Takže sedačku! (smích) Ale nejspíš bych se pustila do nějakých DIY úprav. Tak jako tomu bylo v případě mojí koupelny.
Velkou výzvou bylo zrušení vestavěné skříně v chodbě. Původně jsem ji chtěla ponechat, ale při rekonstrukci se mi zalíbilo, že tu vzniklo místo na křeslo s komodou. Ačkoliv jsem si tím ukousla dost úložného prostoru a musela jsem se zbavit hodně oblečení, nelituji toho.
Splňte si svůj sen o krásném bydlení
Splňte si svůj sen o krásném bydlení
Splňte si svůj sen o krásném bydlení
Splňte si svůj sen o krásném bydlení
Splňte si svůj sen o krásném bydlení
Splňte si svůj sen o krásném bydlení